Život je krutý,

ale smrt může být ještě krutější... Když se koncem května roku 1955 v Monze zabil miláček statisíců Alberto "Ciccio" Ascari, netušila italská veřejnost, že tím byly na příštích (minimálně) šedesát let pohřbeny i její vyhlídky na to, že by oslavila svého dalšího mistra světa.

Jistě, byly tu ojedinělé záblesky naděje. Ascariho nástupci Musso a Castellotti ovšem již brzy následovali dvojnásobného mistra do „závodnického nebe“ a zatím posledním Italem, který opravdu bojoval o titul, byl v polovině osmdesátých let Alboreto. Kromě právě jmenovaných pocházel ze země s tradicí zvučných jmen jako Ferrari, Maserati či Lamborghini již jen jediný pilot, který si mohl právem dělat nárok na vavříny nejvyšší. I on ovšem našel v kokpitu smrt, ještě než se jeho ambice splnily - je tomu právě čtyřicet let, co za krutých okolností zahynul v Monaku Lorenzo Bandini. Koncem roku 1935 v Libyi narozený Lorenzo přišel brzy o rodiče. Vývoj jeho kariéry se čte jako předloha pro uskutečnění nástupu úspěšného závodníka začátku šedesátých let. Není divu, že je jedna z osob ve Frankenheimerově filmové klasice „Grand Prix“ očividně formována podle Lorenza.